Když dostanete chuť na pravou guatemalskou kávu, říkáte si, že by dobře chutnala s výhledem na moře. Jenže ona jsou tam moře dvě. Černou u jednoho, s mlékem u druhého? Bágl hodíte na korbu a už si to mašírujete přes vysušené deštné pralesy, koštujete banány na honduraských plantážích a s tarantulemi probíráte ten slavný konec světa. Na vrcholu guatemalského kamení vyhlížíte Skywalkera, mezi mexickými školáky pro změnu sháníte mýdlo, a když zrovna zaprší, taxi nikde a vy se brodíte rozvodněnými belizskými ulicemi. O to víc se pak těšíte, že se natáhnete na tu karibskou pláž s kávou v ruce. Jen místo toho mléka, tam máte rum. Hlavně vše a všude pomalu, protože ta písnička z rádia je pomalá i tady, a vlastně hlavně tady. Rum je tak příjemný, jak je čokoláda lahodná, o lidech ani nemluvě.
Milan Zupko je vyučený herec a cestovatelský požitkář. Když na své první výpravě skončil uprostřed Teheránu s pár dolary v kapse, zjistil, že je fuk, jak a kam cestujete. Ať už je to prodírání se bornejskou džunglí, hledání pravé guatemalské kávy vysedáváním v běloruském kasinu. Hlavní je dobrý pocit.